Vystupovat..................
26.03.2009

-Mami a kam půjdeš až umřu?

Myslí rychle. Občas se nesoustředí na to, co říká a pak to, co říká, budí paniku , děs a hrůzu v matčině lůně i mysli.

-Do blázince, miláčku...

Známé se zabil syn. Bylo mu devatenáct. Byl jediný. Byl krásný, byl chytrý a byl rozesmátý. 

-Mami a jak vypadá kosa? (čteme Modré pohádky, nějak už mě deptalo deklamovat o Kohoutkovi a slepičce a sáhla jsem pro náročnější literaturu.....Modré pohádky jsou fatální a nic nepředstírají. Starší je žere. Miluje příběhy o ulámaných kostech a tichém skonu. Kytici už mám naskladněnou pod polštářem...)

Ahoooj , tady Martin!!!!!
11.01.2009

Nestává se mi často, že by mi volali cizí muži. Za posledních 5 let se mi nestává ani často, že by mi volali muži, se kterými jsem se seznámila v baru.

Jestli ono to nebude tím, že do baru nechodím. Jestli ono to nebude tím, že rodím, kojím, uklízím, vařím...když se naškytne šťástná chvíle, tak se vykoupu, jednou za rok zajdu na zubní prevenci a jednou za rok ke kadeřnici.

Proto mě skutečně potěšilo, když mi prvního ledna zazvonil telefon a nadšený mužský, či spíš chlapecký hlásek zašveholil

"ahoooj, tady Martin!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"

Na nic jinýho nemám čas, furt na něho čumím, nebo ho oslintávám. Jak bláznivá mařka. Kde se ty geny berou??:-úú
11.12.2008

Celý článek

ježišmarjá kam se to podělo???
25.10.2008

Bo potřebuju najít nutně jeden článeček, co jsem tu kdysi psala, anébrž mě oslovila jistá žurnalistka chtějící po mě rozbor mé jisté závislosti, vrhla jsem se do lůna svého deníčku. Bohužel tady není kompletní archiv a ty nejlepší kousky, datující se  rokem 2003 zmizely v nenávratnu  tím, jak jsem pořád přeskakovala z adresy na adresu. Bylo mi to jedno, protože když jsem chtěla, tak jsem si prostě něco napsala. Vadit mi to začalo až teď – ve chvíli, kdy už to prostě nejde.

Božínku , já byla vážně vtipná!!! A není to tak dlouho...Já se u čtení fakt od srdce zasmála....

Kam se to podělo proboha? To mě vážně děti tak semlely? Fyzicky rozhodně. Ale že mi vzaly i kus mozku, o tom jsem vždycky jen žertovala. Jestli se takhle projevuje člověčí zrání, tak to teda nechci.  Ešlivá ono to nebude tím, že jediný, po čem skutečně toužím je,se dlouho-nerušeně a zhluboka vyspat. Nebo tím, že moje předsevzetí udělat si na sebe aspoň chvilku se utopilo v zábalech a srážení horeček. Jestli to třeba nebude tím, že odpočívám někde pod mámou a až to nebude tak žhavý, tak se zase probudím. Snad. 

Protože ať je to jak je, snesu na sobě všechno, jen ne ztrátu smyslu pro humor. Protože to jediný, ať je to jak chce, mě vážně občas drží nad vodou.

Já teda dost dobře nechápu, jak jste to mohli poslední dobou vůbec vydržet číst:-). Tak dík.......................................... 

Letošní podzim letí puntíky
11.10.2008

Mám skvělou rodinu. Prvého jsem dopoledne zavěsila na krk své babi, jeho prababi, kterážto žena z lidu, i ve svých osmdesáti letech plná sil zvládnout čtyřeletého přechytralého plkšu, ochotna zachránit život a nervy své milované fňučky. Odpoledne vysvobodil prababi děda, o kterém jsem již pěla minule. A tak jsem zůstala sama jen s miminkem, které bylo celé tři měsíce svého života dítětem z pohádkových knížek. Když byl malý Piškot, slýchávala jsem o dětech, které nepláčou a dokonce v noci spí, ale byla jsem přesvědčena, že tu skutečnost vyvolává pouze autosugesce rodičů, kteří chtějí žít vysněný život a ne realitu.

Až s druhým jsem pochopila, že takové děti skutečně žijí mezi námi. Že jsou i miminka, která se dvakrát za noc nehlučně přisají a zbytek noci tiše pochrupují, která se vzbudí a usmívají se, která řičí pouze, když jim dementní matka zapomene dát čtyři hodiny najíst a nebo je tak lačná hrátek s nimi, že je nedá včas spát.

Zatímco Piškot naplňuje náš dům halasným rykem a neustálým teď již monologem, Koblížek si tiše hraje s hrazdičkou a nebo užasle pozoruje tu a tam se mihnoucího bratra a instinktivně uhýbá předmětům, dopadajícím jen velmi těsně vedle něj.

Dítě z mých snů............ale (teď se shovívavě usmějte), tohle by nebyl můj život..............................

Podzim za okny a podzimní dědeček a vůbec tlení
9.10.2008

Na tyhle dny jsem se těšila. Na dny, kdy babí léto začne burácet nezměrnou krásou a slunko ozlatí a orudí listí všech košatých kaštanů podél naší cesty.....kdy budu tlačit kočár s druhým a na prvního pořvávat, ať mi neujíždí a trošku se kochá.....jak budu čuchat to tlení a všemi póry vstřebávat tu nezměrnou energii a životnost začínajícího podzimu....období, které vášnivě zbožňuji, které očekávám každý rok s chvějícím se chřípím natěšeným na nahořklou vůni a syté chutě, s bulvami vytřeštěnými do barevných orgií listů zmítajících se v pochopitelném nutkání ukázat se v předsmrtí ve svých nejlepších barvách.............

A jako všechno tento rok je tak nějak jinak.

Prvý nachodil do školky všeho všudy 8 dnů, jsa v pravidelných intervalech zmítán nočními horečkami, po kterých jsem ho byla nucena uchvátit pod ochranná domovská křídla a do ústavu jej nevyslat.

Nicméně to nestačilo.....a tak trávím babí léto nalepená hubou na okenním rámu a čichající ten podzim alespoň za okny, dělající při tom tu nejtěžší práci svého života.

VELMI STRUČNÉ OBRAZOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ-PROKŮPEK 7 TÝDNŮ...KRÁSNÝ JAKO MAMINKA:-))))))
15.09.2008

Celý článek

MŮJ 3 TÝDENNÍ KOPEČEK :-)
12.08.2008

První dny druhého......
31.07.2008

Když jsem ho držela v náručí ještě v porodnici, jako bych prožívala znovu již viděné. Stejné dítě, vyvolávající  úplně jiné pocity. Neuvěřitelně podobný chlapeček, nesoucí ve svém pořadí obrovskou výhodu jisté ruky, mysli a citu své jinak trošičku labilní matky. Chlapeček stejný jako ten první, stejný jako já, jen jaksi něžnější a křehčí, tišší a oddanější, klidnější....stejně jako tentokrát já.

Nejistota zažívaná u prvního zmizela, strach z jakéhokoliv pláče, strach uchopit, nevědomí co je správné a co ne....to všechno není. Jen to uvědomění si, co všechno si první musel spolu se mnou odžít – trošku výčitky svědomí a velké mazlení toho velkého chlapa, který se snaží trošku neobratně pochopit, proč že to máma má to malé na rukou a proč jí najednou nevadí, když zmizí na dlouhé minuty ven.............

Prokůpek * 16.7.2008
20.07.2008

Celý článek

Děložní zpravodajství
14.07.2008

Setrvalý stav. Po skákání panáka , při kterém jsem si do taktu říkala, že 14.7. je také pěkné datum, neboť nejenže v roce 1789 padla Bastila, ale o pár let později ve stejný den se narodil i můj první manžel (nevím, proč si to pamatuju), navíc má svátek Karolína, což je moje ze všech úplně nejlepčí kámoška, takže bych jí jako dárek mohla dát, že jí přestanu srát věčným skřehotáním do telefónu.

Nevypadá to. Druhého nevyhnaly ani bouřky, ani odvar z maliníku, ani horká vana, ani svařené červené, ani sex, ani drhnutí podlahy kartáčkem na zuby, ani výhružky, ani sliby, ani Vojta skákající mi po břiše, ani pohled na tchýni ploužící se pozemkem.......................myslím, že to bude pěkně tvrdohlavý mezek.

Vyhrál.

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř
8.07.2008

Není tak zle. Co teploměr spadl z 35 na 25, jako bych ožila. Můžu ohnout prsty na rukách!!! Nohy už nepleskají po dlažce.....možná pomohlo i vypsat se...každopádně když včera večer ukazoval  teploměr 15,5 stupňů, bylo mi jako novému člověku. Místo úpění jsem zvládla bezva polštářovou bitvu a po sugesci, že každý den těhotenství dítěti prospívá, bo to na rozdíl ode mě ví, co chce, jsem dneska obšmatlala celou zoo. Sice mě to vyřídilo fyzicky, ale psychicky jsem rozkvetla. Zpívám, kdybych se unesla tančím.....

To je ta pravá atmosféra, do které má přijít novorozenec.

Novorozenec, nikoliv osmička vpravo nahoře.

41. tt O.B.A.V.Y!
6.07.2008

Pocity venkovní a pocity vnitřní a smýká to se mnou, jako bych vůbec nevěděla, co mě čeká. A taky nevím. Už jsem tiše doufala, že budeme kompletně všichni venku, malovala, tapetovala, skákala na táboře přes kaluže.....a malý pořád nic. Zvenčí radostně poskakuji a žertuji na téma...březí slonice.... uvnitř jsem ale plná obav, těch blbých, které nemůžete komukoliv říct, protože je na to jen jediná odpověď....nemysli na to. Nemyslím na to. Myslí na to samo. Kdykoliv pustím televizi, je tam dítě s nějakým ...já to teď nemůžu nazvati jinak, než průserem. A já se fakt bojím......do termínu porodu jsem to zvládala statečně, ale teď mě to přemohlo. Naprogramování optimismu vydrželo přesně 40 týdnů. Teď to padlo. Dneska jsem hledala návod na skládání čepice a loďky z papíru a narazila na tohle.

To jsou mi náhody.......Poslední kapka. 

Hroch v ledové tříšti
2.06.2008

Tady už přestává všechna legrace, prohlásila jsem v sobotu a vyhnala muže se synem, kteří se právě vrátili z dobrodružného pobytu pod stanem, do některého z četných nákupních zařízení zakoupit bazén. Vzhledem k tomu, že se nám minulý týden ....tedy ne nám, ale tchýni....narodila kuřátka, byl celý náš megadvorek 6m2 jejich rájem a já se to snažila respektovat. Ovšem jakmile teploty přešouply třicítku, přesvědčila jsem ji, že zachování mé tělesné schránky ve stavu nehysterickém a oteklém přijatelně je momentálně prioritou, neboť jsem hrdou nositelkou krve její krve.

A tak jsem celý sobotní večer trávila po krk naložena ve studené vodě, kam mi pozorný manžel tu a tam vsypal ledovou tříšť.

To si fakt zobněte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
12.05.2008

Nedávno jsem po uzření jakéhosi intelektuálně mě naplňujícího dokumentu, pochopitelně na ČT2, začala zobat omegatřinenasycenémastnékyseliny, abych byla geniální kindrvajco a můj druhý pitomek, toho času vyžírající mé vnitřnosti,  taktéž. Placebo efekt výborný!!!! Doporučuju!!!!!!!!!!Nálada se zlepšuje, místo sledování televízních sebrrrrriálů louskám Loukotkovou a Waltariho, o Nerónovi vím tím pádem víc, než ledaskdo s titulem.......

S manžížalkem diskutuji opět plna vtipu, který částečně přeráží decimaci tělesné schránky, takže je u nás doma opět nebezpečně veselo a navíc jsem začala mít takové podivné vylepšovací roupy. 

Jako že vylepšit se ..... uměle..... tonoucí se stébla chytá. 

Druhá polovina května bude teplotně nadprůměrná...
11.05.2008

...kurvadrát!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Věděla jsem to. Ale tak nějak jsem tiše doufala, že když sedm měsíců luzně poletuji jako včelka Mája s organickými změnami nepřiliš patrnými, budou i poslední měsíce tak nějak k vydržení. N E É!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Od 32 týdne připomínající spíše přežraného Vilíka, skosena nestoudným, ochromujícím a definitivně odporným nachlazením trávím krásné ne příliš teplé dny zachumlaná do peřin s jakousi odpornou bylinnou směskou, zaručeně odvádějící vše včetně slinných žláz , slintám po svařáku a pořádném běhu lesem. Stejně bych asi daleko nedošla, bo mé lepé nožky připomínají sloupy veřejného osvětlení nádraží v Londýně, bohatě zdobené futuristickým zobrazením dolního toku řeky Tigrid.

Protože potřeba veřejně se ventilovat naprosto ustoupila do pozadí díky "fakt bohatýmu vnitřnímu životu", nějak nemám víc co říct. Takže si užívejte teplýho května a za dva tři měsíce zase ahooooooooooj:-).

Brrrrrrrrrrrrrr
16.04.2008

Kde začít? Břicho se přehouplo do třetí třetiny, což je o tři třetiny víc, než bych si pro dobrý pocit aktivní ženy představovala, nicméně nebyla bych to já, abych se vzdávala a proto věnuji večery výrazovému tanci, a křepčím  na hity (dříve) "pod dubem za dubem", (nyní) "tři čuníci". Muži to sledují od svých encyklopedií s poměrně shovívavými výrazy. Svět kolem letí jako splašený, Baltazar už má přes kilo a podle výkopových aktivit se těší plnému zdraví zvláště v oblasti utlačeného útvaru, který kdysi býval močovým měchýřem, Piškot má pro změnu už  velký problém, co bude dělat, když si Adélka najde jiného kluka a dnes jsme bouřlivě diskutovali na téma nástupu do oddílu karate.

Sopky jej naštěstí už opustily, neboť magma mi tryskalo již ze všech dostupných otvorů, novinkou jsou u nás dinosauři a podmořský svět, z čehož to první neumím často ani přečíst a toho druhého se často dost štítím. Naštěstí plachetníci jsou vcelku roztomilá stvoření, kerá se dobře kreslí a nemají spousty těch nožek a panožek a vůbec nevypadají jako pavouci, to budiž důkazem, že všude lze najít cosik sympatického. 

Kromě mé nadprůměrné vznětlivosti a ihnedného řešení všech problémů formou nejlépe násilnou by se dalo říct, že jaro mi klepe na pupek roztimile se růžovícími poupátky a na světě je moc hezky. (až na podpůrné stahovací punčochy). 

Tak si trošku pobrečíme, ne?
15.03.2008

Neměla jsem moc času...na přemýšlení , na dívání se na filmy............teď jsem si uvědomila, že těch pár týdnů, které mi zbývají do rovnice tři plus jedna jsou možná na delší dobu ty poslední, ve kterých mohu krást kousíčky a kusy času sama pro sebe.

Nevím, jestli chlapi chápou, že ženská brečící u filmu nebrečí nad obsahem filmu, že se jí valí z očí slaná voda většinou (pokud nejde o dojemný příběh umírajících dětí a stařečků) samé  nad sebou. Že, pokud je rozcitlivělá, má se schopnost ztotožnit téměř s kýmkoliv a v téměř jakékoli zápletce si najít alegorii vlastního života.

Je to divný.....
14.03.2008

Divný, divný ...divný.

Matně si vzpomínám, že jako prvotěhule mi bylo dobře, když jsem kysala a jedla. Teď......teď je jediné místo, kde mi nepraská hlava a kde nejsem malátná, tedy jediné místo, kde jsem schopna jakštakš fungovat, tělocvična.

Jo.

Tělocvična.

Mají mě tam za magora. Ono není tak těžké, když máte finančně neomezený přístup na nějaké místo, trávit tam večery, zvlášť, když se vám tam udělá dobře. A mě se tam dobře dělá.

Montessori, ó bóže!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
13.03.2008

Takže za prvé. Jsem chaotická bordelářka. Vím o tom, v druhé dekádě svého života jsem se s tím pokoušela něco udělat , bez výsledku. Nemám disciplínu, nesnáším řád, nejlépe je mi v chaosu a nejvyšších výkonů dosahuji pod tlakem. Můj stres z pořádku je tak silný, že jsem začala vážně uvažovat o účasti v soutěži "výměna manželek", aby mi tu konečně někdo pořádně uklidil a přitom to vypadalo nenápadně. Pozvat si paní na úklid....to by Jarunu asi drblo. Ovšem zase – dvě mouchy jednou ranou??!!!!

Za druhé. Pro své dítě udělám cokoliv..........................Pokud to ovšem bude v mých silách.

Není v mých silách zavést do života řád. Alespoň myslím.